Spořitelna
Pseudobarokní nárožní stavba nepravidelného půdorysu s mansardovou střechou a mohutným vnějším schodištěm (1902, plány: F. Neumann, provedení: C. Hbnig). Interiér vyzdoben broušenou skleněnou stěnou. Budova byla vystavena pro děčínskou spořitelnu (Tetschner Sparkasse, 1859), která velmi výrazným podílem přispívala k financování veřejných staveb a zařízení ve městě. Ve svém sousedství postavil ústav v r. 1908 dvoupatrový dům čp. 757 (Hudečkova ul.), který se stal roku 1911 prvním sídlem děčínského muzea (1908, zpočátku byly sbírky shromažďovány na radnici a v dívčí škole; o založení muzea se snažili již po r. 1892 členové řemeslnického spolku Deurscher Gewerbeverein), tak městské knihovny (vyvinula se z knihovny vzdělávacího spolku Deutscher Volksbildungsverein, založené r. 1898, jejíž správu převzalo do r. 1925 město). Zatímco knihovna zde zůstala, muzeum se potýkalo s nedostatkem prostoru (1914 uvolnilo část sálů pro školní výuku) a od r. 1929 se několikrát stěhovalo (nejdříve byly sbírky uloženy a r. 1931 zčásti také instalovány na zámku - do příchodu československé armády r. 1934). Příležitostné výstavy z muzejních sbírek se pak konaly v pronajatých sálech, vlastní prostory muzeum nemělo (1943 se vrátilo do domu v Hudečkové ulici). Masivní budova čp. 664 na protější straně Hudečkovy ulice je bývalým sanatoriem pro ženské a interní choroby Dr. A. Hellehranda(1903,W.Weber) později sídlo OV Svazarmu, nyní víceúčelově užívaná budova (mj. autoškola). V Maroldově ulici stojí vila čp. 788, v níž bylo oční sanatorium Dr. G. Herzuma (1913; nyní privátní psychiatrie). Vila i nové budovy sportovní haly (1981; středisko basketbalistů BK Děčín) a školní jídelny (1985) se nacházejí v prostoru někdejšího Děkanského rybníka.