Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vila Tereza

27. 8. 2008

Vila „Tereza“ (Mírové nám.) a bývalý „Národní dům“ (Jungmannova ul.) střediska českého života před rokem 1938. Výstavba a otevření Pražsko-drážd‘anské dráhy a průmyslový rozvoj přivedly do Podmokel velké množství dělníků, řemeslníků a zaměstnanců. Spolu s německými osadníky se v prostoru Podmokel usadilo také obyvatelstvo, které přišlo z vnitrozemských oblastí Čech, aby tu našlo zdroj obživy a nový domov. V důsledku trvalého přílivu českého obyvatelstva (železničáři, dělníci v zpracovatelských podnicích, řemeslníci, drobní obchodníci a živnostníci, plavci, poštovní a celní úředníci) vytvořili podmokelští Češi v prúhěhu 19. století jednu z nejvýraznějších národnostních menšin na severu Čech. V prvních desetiletích rozvoje Podmokel přispíval k nerušené koexistenci česky a německy mluvícího obyvatelstva také zájem Thunů o české prostředí, z něhož si ostatně vybírali nejen služebnictvo, ale i úředníky. Když se české etnikum začalo vymaňovat ze závislosti na ekonomicky silnějším německém prostředí, utvářely se první spolky, a s těmi se zrodily počátky českého veřejného života. Jeho rozvoj podporoval i národnostně nezaujatý Franz Jordan, významný podnikatel a později podmokelský starosta. V roce 1870 zahájil veřejnou činnost spolek „Beseda“, který se formoval ze dvou starších sdruženi, jejichž vznik sahá k roku 1861. Členové spolku se scházeli v sálech hostinců, pořádali výlety, koncerty a zábavy. Spolek sdružoval majetnější a vzdělanější Čechy (vyšší úředníky, ohchodníky). V roce 1873 založili podmokelští řemeslníci a živnostníci spolek „Řemeslnickou besedu“ (původně podpůrný spolek), který se stal organizátorem kulturního a společenského života. Spolek postavil divadelní soubor a od r.1877 budoval i vlastní knihovnu, pěstoval kontakty s českoslovanským spolkem .,Vlastimilem“ v Drážd‘anech (společná divadelní představení, zájezdy do Prahy) a v roce 1888 se rozšířili o děčínské Čechy, jejichž spolku „České Besedě v Děčíně (1879) se nepodařilo rozvinout výraznější vlastní činnost. Do roku 1891, kdy Podmokelští začali usilovat o zřízení české školy, s jejímiž osudy se propojil další vývoj českého života na Děčínsku, byl v Podmoklech založen ještě místní odbor Národní jednoty Severočeské (1890) a tělocvičná jednota Sokol, v Děčíně spolek „Čtenářská jednota českých dělníků (1881). Doba relativné pokojného česko-německého soužití se však v osmdesátých letech začala rychle schylovat ke konci. Národnostní nevraživost a nepřátelství poznamenaly v dalších desetiletích vývoj českého života na Děčínsku stejně tak, jako v ostatních regionech s převahou německy mluvícího obyvatelstva. Zřízení české školy v roce 1893 se stalo signálem k projevům nepřátelství německých spoluobčanů. Vyvolalo nacionálně motivované akce, které přerostly v roce 1897 po vydání Badeniho jazykových nařízení v otevřenou protičeskou agresi (zdevastování české školy a spolkové místnosti v Knyově hostinci - nyní ,,Bílý lev“ v ulici Prokopa Holého). Situaci museli uklidnit vojáci povolaní z Terezína. Protože hostinští odmítali pronajímat českým spolkům místnosti a majitelé domů vypovídali Čechy z nájemních bytů, bylo třeba postarat se o vlastní prostory. K tomu účelu bylo v roce 1898 založeno „České stavební družstvo“, resp. „Spolek pro postavení činžovních domů“,který téhož roku zakoupil pozemek pro stavbu vlastního spolkového střediska - „Národního domu“. Parcela ležela v sousedství Windrichova činžovniho domu (nazývaného podle majitelovy choti „Vila Tereza“), který rovněž stavební spolek odkoupil (1900). V domě bylo 21 bytů, několik obchodů a prostory, kam se nastěhovaly české spolky. Protože stavbu „Národního domu“ oddalovaly obstrukce německých úředníků, uskutečnila se až v letech 1905 -1906 (fa J. Opočenský). Vedle „Spolkového domu Tereza“ tak vyrostla důstojná třípodlažní budova provedená ve stylu české secese. Menšinový život se zabydlil prakticky v centru Podmokel a  Národní dům“ se stal nejvýznamnějším střediskem spolkového dění a českého kulturního života na Děčínsku (divadlo, přednášky, plesy, vlastní restaurace, později i kino atp.). Hlavní zásluhy o uskutečnění stavby měl podmokelský řídící učitel J. V. Charvát, neúnavný organizátor českého života. Otevření „Národního domu“ vzedmulo další vlnu demonstrací a výtržností. Na počátku 20. století však v Podmoklech žilo již kolem 2000 Čechů (tj. asi pětina z celkového počtu obyvatel) a brzy došlo i k obnovení snahy zřídit českou školu. Vznik Československa posílil českou minoritu i v Děčíně a okolních obcích (Chrochvice, Želenice, Boletice atd.). Podmokly dosáhly v desetiletí 1921- 1930 druhého nejvyššího přírůstku českého obyvatelstva ze všech severočeských a západočeských mést (na prvním místě byl Chomutov). Zakládaly se nové spolky (např. podmokelský pěvecký spolek „Fibich“ v r. 1923) a sportovní kluby , zorganizovaly se odborové železničářské spolky i politické strany.V Podmoklech vzniklo Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo (1920) a Stavební družstvo čsl. železničních zaměstnanců, Česká záložna (1921) atd. Některé spolky si ve dvacátých letech postavily vlastní střediska, „Národní dům“ se stal také sídlem odbočky Československé obce legionářské. Ve třicátých letech měl český život na Děčínsku již široké kulturní a společenské zázemí. Politický vývoj v roce 1938, druhá světová válka a její důsledky pak zcela změnily podmínky života a národnostní skladbu obyvatel Podmokel a Děčína (po odchodu českého obyvatelstva v roce 1938 bylo k témuž donuceno v letech 1945 -1946 obyvatelstvo německé). Budova „Národního domu“ byla v šedesátých letech razantně upravena, takže zcela ztratila svůj původní ráz (přestavba na žákovskou stravovnu). její někdejší význam připomíná pouze pamětní deska věnovaná čtyřem podmokelským legionářům umučeným nacisty. „Vila Tereza“, částečné využívaná městským úřadem, byla rekonstruována po roce 1989.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA